Když se nám narodila Sára, cítila jsem se jako nejšťastnější žena na světě. Byla vytouženým miminkem. S Markem jsme se totiž více než 5 let pokoušeli o dítě a pomohlo až umělé oplodnění. Netušila jsem však, že naše vysněná dcerka obrátí náš život úplně vzhůru nohama. Tedy zejména naše manželství … „
Bylo ta velká změně pro oba
Tamara byla za Marka vdaná osm let. Byl v podstatě prvním i posledním mužem jejího života. No nikdy to nikdy nelitovala. Měli totiž opravdu krásný vztah. Výborně si rozuměli, měli množství společných zájmů, přátel, takže se nikdy spolu nenudili. Hodně cestovali a užívali si život se vším, co k němu patří. Jediné, po čem dlouho toužili, bylo děťátko, o které se roky pokoušeli, ale dlouho nepřicházelo. Když se to však konečně podařilo, Tamara měla o rodičovství a celkové změně spojené s příchodem děťátka na svět diametrálně rozdílné představy, od toho, jaká byla realita.
Někdy pomůže skutečně málo
Z ničeho nic začal Tamaře všechno vyčítat. To jak se chová, obléká, kolik míjí, neustále ji obviňoval z toho, že nic doma nedělá. Tvářil se jako ztělesnění dokonalosti a Tamaru neustále napomínal a shazoval. „Připadala jsem si, jako kdybych ho nikdy vlastně neznala. Byl neustále nervózní, neklidný, podrážděný. Jakkoliv jsem ho analyzovala, nedokázala jsem tu změnu pochopit. Až jsem si jednou vyslechla jeho rozhovor s kamarádem a vše mi bylo jasné. Marek měl nedostatek pozornosti. „
„Zatímco před narozením Sáry jsem mu dávala ze sebe maximum, odrazu měl pocit, že má toho z mé strany mnohem méně. Aniž bych mu něco na oplátku vyčítala, změnila jsem svůj postoj vůči němu. Byla jsem pozornější, milejší, něžnější. A věřte, či ne, do týdne jsem měla svého perfektního muže zpět. Proto na to v manželství nezapomínejte. Vaše polovička potřebuje stejně hodně lásky, jak to malé zlatíčko v postýlce. Nás to téměř stálo vztah, ale naštěstí jsem to zistala včas. „
