Nikola pracuje v OSN. Jak se k této práci dostala?

Pracujete na místě, které je uznávané snad celým světem. Víte nám říct jak jste se tam dostali? Co tomu procházelo?
Ještě během střední školy jsem absolvovala studijní pobyty v USA a v Německu, což mi dalo dobrou jazykovou výbavu a naučilo mě samostatnosti. Po angličtině a němčině jsem se začala učit francouzštinu. Po skončení jsem začala souběžně studovat dvě vysoké školy – jako denní studium jsem si zvolila právo a jako externí mezinárodní vztahy. Přes British Law Centre a Cambridge se získala také diplom v oblasti anglického práva a práva Evropské unie.

Aby se člověk dokázal prosadit i na mezinárodní úrovni, není důležité jen vzdělání a jazyková výbava, ale také i předešlé pracovní zkušenosti a odborné stáže. Řekla bych, že v OSN je to dokonce nutnost. Já jsem například působila na Ministerstvu zahraničních věcí a evropských záležitostí.

Když jsme se s manželem přestěhovali do New Yorku, měla jsem ambici, tedy tehdy teprve sen, získat práci v OSN. Začala jsem si klasicky rozesílat životopisy a hlásit se do výběrových řízení.

A to se, jak dnes vidíme, podařilo. Jak vypadá vstupní pohovor do světové organizace? Co všechno jste musela absolvovat a jak velká byla konkurence?
Na jedno místo v OSN v New Yorku se hlásí průměrně 600 lidí, tedy konkurence je obrovská. Já sama jsem měla rozesíláte přes 200 žádostí a životopisů, dokud jedna vyšla. Manžel mě celou dobu podporoval, abych to nevzdala. Byl to náročný proces, který trval několik měsíců.

V konkurzu na právní oddělení jsem se dostala do užšího výběru. Následně mě pozvali na testy. Jeden se týkal všeobecných znalostí, práce s textem, mého úsudku a logiky – toto trvalo přibližně 3 hodiny. Druhý test prověřil mé odborné znalosti a posledním kolem byl osobní pohovor. To jsem úspěšně zvládla, začala jsem pracovat jako právní asistent a momentálně se věnuji trestným činem zaměstnanců OSN a expertů na misích. Při celosvětové konkurenci musí člověk opravdu udělat maximum, nevzdat to, a navíc mít i špetku štěstí.

Trestné činy zaměstnanců? Jak je vůbec možné, že se něco takového děje?
Zaměstnanci OSN často pracují se zranitelnými skupinami osob. Proto by měli své funkce vykonávat v souladu s nejvyššími normami morální intergrity tak, jak se to vyžaduje. Musí si být vědomi svého postavení a chovat se profesionálně, nesobecky, nestranně a čestně. Z čistě lidského hlediska si myslím, že k trestné činnosti zaměstnanců dochází proto, že nezvládnou svou odpovědnost a zneužijí své dominantní postavení.

V rámci OSN fungují interní týmy vyšetřovatelů a ke nám, na právní oddělení, se dostane finální vyšetřovací zpráva. Spis si nastudovat, a pokud jde o závažné a prokázané obvinění, kontaktujeme členské státy, aby zahájily trestní stíhání.

Bohužel OSN není ani státní zástupce, ani policista, a ztráta zaměstnání není dostatečnou sankcí. Potřebujeme spolupracovat s členskými státy, aby viníci nezůstaly nepotrestáni. Důsledné vyvozování odpovědnosti je klíčové.

Jak tento proces hlášení vypadá a co je vaším úkolem?
Klíčovým je dobře fungující mechanismus přijímání stížností, a to zejména v mírových misích OSN. Je důležité, aby zaměstnanci OSN, jakož i občané v hostitelské zemi, znali svá práva, a věděli, jak nahlásit přestupky a trestné činy ze strany personálu.OSN uplatňuje politiku nulové tolerance v souvislosti se sexuálním vykořisťováním a zneužíváním.

Takové případy je možné nahlásit přes bezpečnou e-mailovou adresu, prostřednictvím telefonní linky pomoci, pomocí uzamčené schránky na stížnosti nebo osobně týmu, který má na starosti chování a disciplínu zaměstnanců. Kdokoliv může také tyto případy nahlásit i přímo Úřadu OSN pro vnitřní dohled.

Po obdržení takové zprávy se rozběhnou konkrétní procesy v rámci OSN nebo ve spolupráci s hostitelským státem. Získané informace se ověřují a pokud se obvinění prokáže jako odůvodněné, pak se záležitost postoupí na vyšetřování. Ke mně se dostane až finální vyšetřovací zpráva.

Tato práce musí být nepochybně náročná na psychiku. Jak se s tím vyrovnáváte a co děláte pro svou psychohygienu?
Musím přiznat, že některé vyšetřovací zprávy nejsou příjemné, zvláště pokud jde o sexuální zneužívání nezletilých či vykořisťování uprchlíků. Pochopitelně, člověk po takové práci potřebuje změnit myšlenky, k čemuž mi dopomůže dobrá kniha, procházka městem či v přírodě nebo sport.